Štětce a Lodičky
Cestu k umění a inspiraci jsem hledala celý život, zejména během dlouhodobých pobytů v zahraničí.
Impulsem byly hodiny strávené ve francouzské keramické dílně v Libyi, kde jsem poprvé našla způsob, jak uměním vyjádřit své pocity a myšlenky – tehdy prostřednictvím keramiky Raku.
Přesun z arabské Afriky do jihovýchodní Asie mě inspiroval k novým technikám a barevným kombinacím při práci s indonéským batikem.
Návrat po rovníku zpět na africký kontinent mě pak motivoval k přenesení zážitků z každodenního prostého života v Keni, který ostře kontrastoval s pestrostí a barevností neuvěřitelné africké přírody, do vizuální podoby. Touhu malovat jsem cítila vždy, když jsem odložila lodičky a oprostila se od společenských povinností. Vzala jsem do ruky štětce a cítila se spokojeně.
Plechová obydlí v keňských slumech mi pomohla objevit práci s plechem. Díky slunci, kyselým dešťům a působením přírody vznikaly zajímavé obrazce.
Veliké poděkování patří keňskému umělci jménem Simon Muritthi, který respektoval můj styl a zároveň mě učil ten svůj. Byly to hodiny strávené porovnáváním afrického a evropského vkusu.
Další stěhování tentokrát do Jižní Afriky, a následné zabydlování, nám zkomplikoval COVID-19. Izolace v dosud neznané zemi mě inspirovala k několika pocitovým obrazům. Díky zkušenému místnímu výtvarníkovi panu Jamesovi, který mě naučil mnoho o detailech malby a laskavě mi umožnil sdílet svůj ateliér, jsem mohla dál tvořit.
Po mnoha letech v zahraničí jsme nakonec našli domov v Lysolajích. Všude dobře, doma nejlíp.
V Praze už lodičky moc neobouvám…